Rekonstrukce

Kostel sv. Markéty stál na severní straně u vstupní brány žďárského kláštera. Sloužil světským osobám, které neměly do konventního kostela přístup. Roku 1352 se o něm poprvé mluví jako o farním kostele. Šlo, jak vyplývá ze zpráv z roku 1678, pravděpodobně o středověký kostelík s podélnou lodí, pravoúhlým kněžištěm a sanktusníkem.

Jedná se o přízemní nepodsklepený objekt. Z původního kostela existuje elipsovitá střední loď s částí obvodové lodi na západní straně. K severní straně přiléhá přízemní částečně podsklepená přístavba. Ve střední lodi je dodatečně provedena bývalá bytová vestavba. Přístup je z ulice přes průjezd ležící mezi severní přístavbou a částí obvodové lodi. Samostatně přístupná z ulice je i severní přístavba. Původní kaple svaté Markéty je v současné době v naprosto neutěšeném stavu. Tento stav je zapříčiněn dlouholetým chátráním a necitelnou přestavbou v 19. století, kdy byla budova využívána jako obydlí. Vystavěním vnitřních příček a kleneb (falešného stropu) byla budova přestavěna na pouhé skladiště, a tím ji nebylo možno jinak využít. Zazděním původních oken a vsazením nynějších nemá budova již ráz kaple. V současném půdním prostoru jsou z malé části zachovány atiky a jejich štuková výzdoba. 

 

Střecha kaple je ze severovýchodní strany neodpovídajícím způsobem navázána na dostavovaný štít. Z čelní strany je zabudována výloha. V horní části severovýchodního štítu je zachována kamenná klenba nad okny. V souladu s památkovou hodnotou objektu, který již vrostl do souboru objektů bývalého kláštera, dnešního zámku ve Žďáře nad Sázavou, jako obytná část, neuvažuje se s přísnou rekonstrukcí kaple do původního prostorového a výtvarného výrazu na základě historických pramenů, jejichž hodnověrnost je vždy ovlivněna kresebnou licencí zhotovitele. V souladu se zásadami moderní památkové péče se návrh soustřeďuje na záchranu stávajících hodnot, které jsou v daném případě jednoznačně ohroženy, jejich revalorizaci přiměřenou funkcí v intencích charty Benátské 1964, Amsterodamské 1975 a dalších mezinárodních dokumentů moderní péče o památky a historická sídla včetně zásad přijatých ve Florencii i ve Waschingtonu a dalších. Proto se uvolněný prostor, prosvětlen nově otevřenými okenními otvory, využije jako výstavní síň výtvarného umění a užité tvorby jako hlavní rehabilitované jádro celé akce, nově exponovaný do zahradní části obnoveným průčelím na základě dochovaných fragmentů. Vstupní část, stavebně technicky vyžadující vnitřní konstrukční propojení částí dochovaného zaklenutí v bočních užitkových prostorách, je uvažována jako vysoce distingované očerstvení kavárenské povahy s klientelou vytvářející úzkou vazbu na obsahovou náplň výstavní síně. Tím se vytváří v této odlehlé zóně města, s atraktivním zámeckým areálem, který nese řadu světově proslulých výtvarných zásahů Jana Santiniho Aichla v duchu barokní gotiky, vysoce kvalitní centrum kulturního života s výtvarnými i dalšími aktivitami. V dalších podlažích nad přízemím se výhledově uvažuje i s možností pobytů osob tvůrčím způsobem zaměřených na výtvarnou práci i teoretický zájem o centrum - Santiniho práce, jehož těžiště leží ve formě řady objektů a areálů doplňujících zámecký soubor. Vertikální propojení soustavou vřetenových schodišť v interiéru sleduje dochovaný kompoziční záměr podélné osy původního prostoru kaple, který je dodnes výrazně čitelný v půdorysném vzorci i objemově prostorové struktuře.

Technický stav střední barokní lodi je neuspokojivý, šambrány kolem oken jsou značně poškozeny, korunní římsa je odbourána a korunní zdivo je značně narušené. V současné době jsou okna převážně zazděna. Zdivo lodi je smíšené (pálené cihly + kámen na maltu vápennou). Nosné meziokenní pilíře jsou částečně ve východní části staticky narušeny a podepřeny trámy (viz fotodokumentace) nedochází zde však zřejmě k narušování základové spáry, což by mohlo způsobit sesedání objektu. Z původní části vnější barokní lodi je zachovalá pouze západní část. Její stavebně technický stav je obdobný jako u lodi střední. Zachovaly se i části cihelných klenutých ochozů mezi oběma loděmi, avšak jejich stav vykazuje statické narušení. Ve vnitřní části vnější lodi jsou patrny niky, kde byla zjevně umístěna dvě vřetena schodiště. V této části je patrno na západní straně vnější okno zřejmě původně nad hlavním vstupem do kostela, dnes je částečně zazděno. Střešní konstrukce lodi byla provedena dodatečně a není s původní barokní přístavbou identická. Konstrukci střechy tvoří dřevěný krov hambálkové soustavy. Tento je značně poddimenzovaný a narušený hnilobou. Při větším zatížením (sníh, vítr) hrozí zborcení. Také ukotvení pozednic je značně nestabilní. Krytinu tvoří pozinkovaný plech, dnes již značně zkorodovaný a na některých místech poškozený tak, že do obou lodí zatéká. Ve střední barokní lodi je provedena pozdější dodatečná vestavba obytných prostor (kolem roku 1820). Tyto jsou z hlediska historického nevýznamné. Jedná se o zdivo cihelné s klenbovými pásy a valenými cihelnými klenbami. Stav těchto konstrukcí je neuspokojivý, vykazují statické trhliny a jejich zdivo je značně vlhké. Statické trhliny jsou zřejmě způsobeny nepečlivým stavebním provedením a případným dřívějším nevhodným zatížením těchto konstrukcí shora. Nedomnívám se, že by byly způsobeny změnami v základové spáře. Podlahy v lodích tvoří zbytky dlažeb, dřevěné podlahy na původních podlahách. U vnější lodi na západní straně je pod dřevěnou podlahou podlaha zjevně původní -2100 viz dokumentace zaměření. Toto souvisí zřejmě s hlavním vchodem, který byl níže než střední loď a kněžiště. Na to měl zřejmě vliv i okolní nižší terén. Severní dodatečná přístavba je v havarijním stavu. Jedná se o smíšené zdivo se zjevně narušenou základovou spárou od podmáčení povrchovou vodou. Objevují se statické trhliny v obvodových zdech. Střešní konstrukce je z části odstraněna a dřevěný krov hanbálkové soustavy je značně narušený. Celkově hrozí zborcení konstrukce. Společně s ostatními zdmi je též staticky ve špatném stavu vnější klášterní zeď.